Listopad 1989 – Letenská pláň
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte.
V prosinci 1989 před volbou prezidenta
Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.
Z balkonu Melantrichu 1989
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.
17.12.1989 v Československé televizi
V budoucnu se, podle mého mínění, musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes.
Jindy v prosinci 1989
Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.
1.1.1990 v novoročním projevu
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají.
Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat…
23.1.1990 při projevu ve Federálním shromáždění
Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami; republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.
V dubnu 1990 ve veřejném projevu
Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout…
Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!
Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů
Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od NEekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně.
Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v této chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
Pozn. red.: Za rok dělala inflace a zdražení neskutečných 56 %. Obdobně hovořil i socialistický prezident Antonín Zápotocký před měnovou reformou v roce 1953.
Jindy v roce 1990
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.
29.6.1990 ve Federálním shromáždění
Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“
|
Zdravím, prosím o doplnění některých podrobností
Výroky Václava Havla a realita
Připomeňme si výroky Václava Havla a porovnejme je s realitou. Čtvrtý díl z celkem 18-ti dílného seriálu s názvem „Ukradená revoluce“ na základě putovní výstavy hnutí SPD, kde na velkoplošných panelech po celý příští rok na náměstích celé ČR připomeneme mnoho nejznámějších, avšak dnes již polozapomenutých příběhů po Sametové revoluci a porovnáme je se současnou realitou.
V projevu k občanům před volbou prezidenta republiky řekl Václav Havel v Československé televize dne 16. prosince 1989, cituji: „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.“ Konec citátu. A v další části projevu Havel mluvil že, cituji: „Promyšlený koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se možná někteří z vás obávají, připravovaly desítky dobrých lidí.“ Konec citátu.
V projevu z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí v roce 1989 řekl Václav Havel, cituji: „Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.
A jaká je skutečnost – Havel se nechal zvolit prezidentem celkem čtyřikrát, přičemž aby prošlo jeho poslední zvolení o jediný hlas, byl před hlasováním zatčen a zadržován poslanec Miroslav Sládek. Jeho vazba vedla ke zvolení Václava Havla o jeden jediný hlas.
V Československé televizi dnes 17. 12. 1989Václav Havel řekl, že cituji: „V budoucnu se, podle mého mínění, musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes“. Konec citátu.
Opak se však stal pravdou – pravomoci prezidenta byly nejen rozšířeny, ale byla přijata zásadní změna – socialistická ústava ukládala prezidentovi zodpovídat se Federálnímu shromáždění a zakazovala stíhat prezidenta pouze pro jednání spojené s výkonem funkce. Nová pseudodemokratická ústava nařídila, že prezident republiky není nikomu za nic odpovědný a je beztrestný. Tento paragraf byl později zmírněný na současnou verzi, kdy prezidenta nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
A v prosinci roku 1989 Václav Havel řekl, cituji: „Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem“. Konec citátu.
A jaký je stav – to vidíte všichni.
V novoročním projevu 1.ledna 1990 řekl Václav Havel, cituji: „Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují. Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat…“ Konec citátu.
A jaký je stav – to vidíte všichni.
23. ledna 1990 při projevu ve Federálním shromáždění Václav Havel řekl, cituji: „Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.“
A jaký je stav – to vidíte všichni.
V dubnu 1990 ve veřejném projevu Václav Havel řekl, cituji: „Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout… Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!“ Konec citátu.
A jaký je stav, vidíme všichni.
Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách řekl Václav Havel na dotaz novinářů, cituji:“ Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od NEekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v této chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.“
V roce 1990 také Václav Havel řekl, cituji: Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme“. Konec citátu.
A skutečnost byla taková, že za pár let jsme za vydatné asistence Václava Havla v NATO.
29. června 1990 řekl Václav Havel ve Federálním shromáždění, cituji: „Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“
A teď si řekněme jaká byla skutečnost, která se zcela lišila od Havlových slibů. Za rok dělala inflace a zdražení 56 %. Nezaměstnanost v r. 1991 4,13%.
Přišla privatizace a majetek zprivatizovaný kupónovou privatizací byl ihned zpronevěřen a rozkraden. Z investičních fondů a společností se podle propočtů Komise pro cenné papíry v průběhu 90. let až do 30.6. 2002 ztratil majetek za zhruba 50 miliard korun. Je to velmi slabý odhad, zahrnuje jen prokazatelně zcizený majetek prokázanou trestnou činností. Skutečná výše se pohybuje ve stovkách miliard.
Kupónová privatizace byla spuštěna bez jakékoli právní regulace privatizačních fondů – ačkoli ji mnozí experti žádali.
Nezmizelo jen právo na práci, ale lidé si dnes nejsou jistí ani svými domovy a odchod do důchodu znamená pro statisíce důchodců živoření na životním minimu. Rodiny s dětmi přišly o velkorysé novomanželské půjčky splácené zčásti “narozením dětí”, přišly o velkorysou podporu vlastního bydlení i o možnost získat státní či podnikové byty.
Mizející sociální jistoty se po revoluci projevily i v nárůstu sebevražd z existenčních důvodů – jev za socialismu nevídaný.
Co si o tom myslíte Vy? Napište mi do komentářů. A jestli souhlasíte, prosím SDÍLEJTE. Přeji Vám hezký den
z fcb Okamura