Pracovat v Kauflandu opravdu nechceš

Pokud vás zaujalo mé první povídání o praktikách obchodního řetězce Kaufland v oddělení lahůdek, můžete si přečíst ještě několik mých dalších zážitků, které jsem tam i za tu krátkou dobu získala. Už to asi nebude tak poučné a alarmující, ale při rozhoddování, zda pro Kaufland pracovat, nebo ne, to může pomoci.
 

 

Hygiena a kontroly

Při podepisování smlouvy jsem samozřejmě k podpisu dostala i různá prohlášení o seznámení se s bezpečností práce, pravidly hygieny na pracovišti atd., s čímž se důkladně i přes nevoli zaměstnavatele seznámila. Od doby, co se s lidmi všechny společnosti bez ohledu na jejich zaměření snaží vyběhnout, zmíněné dokumenty dopodrobna čtu a je mi jedno, že si personalisté čekáním koušou nehty. Když jsem se však o několik týdnů později zúčastnila školení o hygieně z důvodu celoplošně probíhajících kontrol (které mimochodem probíhalo na stojáka ve skladu), dozvěděla jsem se o dost více informací než z podepisovaných dokumentů a od vedoucích dohromady.

Nikdo mi neráčil sdělit, že si musím před nástupem na směnu mýt ruce dezinfekčním mýdlem a to minimálně 30 vteřin, že si před navléknutím rukavic mám opět na ruce stříknout dezinfekci, že jsou na mytí různých částí pultu jiné prostředky a na mytí nádobí také jiné, prostě nic. Nicméně školení bylo hlavně proto, že se měla objevit nějaká veliká kontrola z hygieny, která těmto supermarketům přiděluje barvy jako na semaforu s tím, což bylo uvedeno několikrát, že by byla úplná katastrofa, kdyby právě a pouze tato filiálka dostala barvu červenou. Školení vedl chlápek, který svým projevem žil a byl zažrán do každého svého slova. Po projevu se ptal, zda všichni se vším souhlasí a berou na vědomí, a po kývnutí všech hlav sešlost rozpustil. Po celou dobu jsem měla na jazyku otázku: proč takovéto divadlo, když jsou kontroly do všech marketů předem ohlašovány a když v nejhorším případě stejně podnik dostane jen tisícovou pokutu a milionové výdělky má dál? Že by to tady nebyla pravda? Ne ne, o týden později na nás vedoucí vyběhla, že přijede kontrola, tak ať máme vše čisté a v pořádku. O další týden že tu obchází pan školitel a také kontroluje. Sečteno a podtrženo, o všem se dopředu ví a bude vědět, takže než se objeví ta nějaká „veliká červená“, dozvíme se o tom včas. Do té doby se na hygienu můžeme vykašlat.
 

Věčné odpadky

Papíry, papírové utěrky, alobaly, plasty, obaly od pochutin, zbytky jídla (ty, co nejdou do odpisů), to vše se hází do jednoho koše. Jelikož my doma odpadky třídíme, myslela jsem, že mě šlehne. Člověk se snaží, jak může, chránit přírodu a životní prostředí obecně, každý titěrný papírek či plastový obal dá stranou, a v těchto velkoobchodech, kde jedou ve velkém, na to kašlou? Proč tedy třídit? No právě kvůli tomu.
 

Obsluha začátečník

Vždycky jsem si myslela, že štítky u jednotlivých produktů jsou popsány i z druhých stran, aby obsluha věděla, co daný zákazník chce. Omyl, nic tam napsáno není. Člověk za pultem musí všechny výrobky znát nazpaměť a vědět, kde jsou. A co víc. Každý výrobek má svůj čtyřmístný číselný kód, který se zadává při vážení a tisku stvrzenky o ceně. Tyto kódy jsou napsány v seznamu u váhy, ale když tam máte vypsané 3 sloupce produktů a další připsané po obvodu, tak tam pak něco najděte. Pro začátečníky úplně ideální. Jednak jsem musela zákazníky prosit, aby mi požadovanou pochutinu ukázali, a jednak jsem dlouze hledala příslušný kód. Připadala jsem si jako debil. Jak jsem psala v prvním článku o Kauflandu, zajímám se o zdravou výživu, takže toxické uzeniny a saláty už několik let nekupuji a tedy neznám. Maximálně godhaj, šunkáč či lovečák, ale to je jen zlomek všeho. Pokud byste tedy narazili na někoho, kdo po vás požaduje trochu spolupráce, berte na něj prosím ohled a zkuste soucítit s jeho nechtěným handicapem, protože to, že cedulky nejsou popsány oboustranně pro lepší orientaci a ulehčení práce zaměstnanců, je špatná vizitka vedoucího a ne těch šušňů u pultu. Má snaha štítky popsat dopadla neúspěšně, protože vidí-li vedoucí, že chviličku stojíte, hned Vás zaúkoluje něčím jiným a „důležitějším“. Nebyla tedy šance něco změnit.

To samé bylo v regálech, kam se všechny načaté věci nekoordinovaně „hází“ a pak se tam člověče vyznej. Když jsem se ptala, jestli by to nešlo třeba podle typu třídit, zazněla odpověď: „veliká červenáTřídit si to můžeš, ale další směna ti to stejně zase rozháže.“ Navíc je všechno v bednách u země se špatným přístupem, těžké, no prostě hrůza. Když pak dlouho něco hledáte, tak Vás hned vedoucí buzeruje a chce po Vás zrychlit, všechno si pamatovat a pracovat, jako byste tam dělali již léta.
 

Agresivní a sprostá vedoucí

I když jeden můj známý o svých vedoucích v Albertu také moc lichotivě nemluvil, nemohu říci, že je to tak všude. Spíše jsem prostě měla na vedoucí smůlu a to pořádnou. To, že jsem tam teprve nastoupila a hold mi to déle trvalo, nikoho nezajímalo. Poznámky typu: „veliká červenájsi pomalá“, „veliká červenázrychli“, „veliká červenádělej“, byly na denním pořádku, ale to se tak nějak ještě dalo přežít. Co však bylo nad rámec slušného chování, bylo vyjadřování jedné z vedoucích. Nejen, že mi hned první den začala tykat bez dovolení, ale i její výrazy byly značně hulvátské. Každou chvíli mě posílala do prdele, mluvila sprostě tak, že to tu ani nemůžu psát, když jsem byla pomalá, anebo jsem něco udělala špatně, hned na mě řvala, když jsem neudělala něco, co jsem ještě nevěděla, že se má dělat, řvala znovu. Zákazníky nazývala dementy a idioty, ke svým vedoucím také peprnými výrazy nešetřila, no prostě ženská hulvát. Mluvila a chovala se jako hospodský rváč a ožrala. Načež jsem se dozvěděla, že opravdu jeden čas pracovala jako hospodská. Všichni z ní měli vítr a nikdo se jí neodvažoval odporovat. Několikrát jsem byla svědkem toho, že své podřízené dohnala k slzám. Ani já jsem k nim občas neměla daleko. Nebralo to konce. I když jsem se stále zlepšovala a učila, její chování bylo stejné. Jen nadávala, že mi jde vše pomalu, že musím zrychlit, zrychlit, zrychlit, pořád dokola. Snažila jsem se, ale když se blížil konec zkušební doby, nechtěla jsem v takové práci pokračovat. Přítel to chápal a souhlasil. Když jsem o výpovědi s hlavní vedoucí mluvila, předháněla se v pochvalách, jak už mi to krásně šlo a že jsem hrozně moc šikovná a že je škoda, že chci odejít a kdesi cosi. No prostě věděla, že se jim tam zaměstnanci dost střídají a nechtěla přijít o dalšího. Ale byla jsem rozhodnutá, že pod popisovanou vedoucí pracovat nebudu. Kvůli úřadu práce jsem se s hlavní vedoucí domluvila, že mi dají výpověď oni, abych měla nárok na vyšší podporu. Do konce zkušební doby zbývaly asi 2 týdny a tak jsem chodila dál do práce. Když jsem ale asi po dvou dalších dnech ráno přišla na směnu, čekal mě hned výlev nadávek od vedoucí, že jsem minulý den před odchodem z práce nedoplnila kelímky na saláty pro druhou směnu a že jestli si jako myslím, že když budu odcházet, že už nemusím pracovat, tak že mi dá paragraf 50 a nikde mě už nevezmou. Nikdo na mě ještě takovým způsobem neřval, takže jsem se nezmohla na slovo. Samozřejmě jsem o přestávce na svačinu hned psala příteli, co se stalo. Obratem mi volal, že sepíše moji okamžitou výpověď a ke konci směny mi ji přiveze. Jako důvod napsal šikanu na pracovišti. Když jsem výpověď donesla na personální, samozřejmě to nezůstalo bez odezvy. Ihned přišla hlavní vedoucí a ptala se, co to znamená. Povzbuzená přítelem jsem jí všechno o své vedoucí a jejím buzerování řekla. I o tom, že mi vyhrožovala paragrafem 50, přičemž jsem poznamenala, že by se paní vedoucí měla dovzdělat, protože výpověď za hrubé porušení pracovní kázně řeší paragraf 55 zákoníku práce. Také jsem jí řekla, že předešlý den jsem směnu končila ve skladu a když jsem přišla k pultům, kolegyně z mé směny už byly pryč. Myslela jsem, že je tedy vše již hotové a šla jsem domů také. Opravdu mě nenapadlo prohledávat kdejaký kout, zda někde něco nechybí. Má výpověď ve zkušební době byla tedy přijata a já konečně vypadla. O několik týdnů později jsem se od jedné již bývalé kolegyně dozvěděla, že po mé výpovědi byly k hlavní vedoucí předvolány ještě další mé spolupracovnice, které však samozřejmě proti své vedoucí nešly a všechna má tvrzení popřely. „Milá“ paní typická zmrdka a vohnoutka vedoucí prý z mého obvinění neskutečně supěla, ale jelikož tam pracuje dodnes, tak se jí zas tak moc nestalo.
 

Co říci závěrem?

Tak to byly ještě mé další vzpomínky na práci v Kauflandu. Určitě jsem za tuto zkušenost ráda, protože od té doby si opravdu z pultů nic nekupuji a opravdu lituji dané zaměstnance. Bohužel jsem před tím byla z těch, kteří nadávají ve frontě, že je obsluha pomalá. Teď už vím, že to vždy nemusí být pravda. Poznala jsem zase nové typy lidí a hlavně hlupáků. Je až neskutečné, co si lidé musí nechat líbit od úplných nýmandů, aby měli peníze a uživili rodinu.
 

 

Naše diskuze Diskuze k tomuto článku byla 28.09.2023 přesunuta do fóra. Po zobrazení obsahu a interakci přejděte SEM.