Chlastenec hrdina, který bude v MHD jezdit úmyslně bez respirátoru, dostane přes rypák!

„Potkám-li v MHD chlastence hrdinu bez respirátoru, přerazím mu osobně bez jakéhokoli předchozího varování zcela beze slov rypák a vyhodím jej z dopravního prostředku.” „Potkám-li v MHD covidofašistu, který se do mě bude srát, že nehraju covidovou hru a nenosím náhubek, přerazím mu osobně bez jakéhokoli předchozího varování zcela beze slov rypák a vyhodím jej z dopravního prostředku.” Tak zazněly v předchozích 24 hodinách dva po sobě jdoucí protichůdné statusy a ano, i tento název článku rozhodně je clickbait. Klikli jste? Stali jste se součástí sociálního experimentu.

Mnohem zajímavějšího sociálního experimentu se však stali ti, kohož zaujaly na mé facebookové zdi následující texty, jež je motivovaly k nějaké reakci.

Zacílení na chřipečkáře (- zroj screenu Facebook.com)

Zacílení na panikáře (- zroj screenu Facebook.com)

Co je sociální experiment?

Sociální psychologie se řadí mezi základní psychologické disciplíny, pokouší se za pomoci vědeckých metod porozumět a zároveň vysvětlit, jak je myšlení, cítění a chování jedinců ovlivňováno skutečnou, představovanou či předpokládanou přítomností druhých. Je to věda o chování, prožívání a zkušenostech jednotlivce ve společnosti. Zabývá se zejména změnami obsahu i formy duševního života člověka pod vlivem sociálních podnětů.

Sociální experiment je metoda využívaná zejména sociology a psychology za účelem zjistit a/nebo vysvětlit a/nebo prezentovat určité vzorce chování těch kterých lidí na základě těmto zadaných konkrétních psychosociologických podnětů. Sociální experimenty bývají většinou zadávány cíleně bez dopředného informování účinkujících v rámci náhodných nebo cílených sociálních vrstev. Můj tento sociální experiment patří do první varianty.

O tomto sociálním experimentu

Pravidla experimentu # napsat něco velmi kontroverzního, aktuálně módního, s emociálním zaměřením na určitý názorový proud # napsat to ve špičce, tzn. v neděli, pondělí nebo čtvrtek večer mezi 19-21 hod. a nechat přes noc „zrát” # příspěvek nesmí obsahovat žádné grafické zvýhodnění (bez smajlíků, pouze holý text, bez zvýraznění) # dát možnost textově reagovat pouze těm, kteří jsou na Facebooku v „přátelích” (výzkum externího šíření) # po 12 hodinách od uveřejnění vypustit „nápovědu” v podobě sdílení zcela protichůdného obsahu # protichůdný text už podpořit grafickým zvýhodněním (agresivní smajlíci, vykřičníky, gramatické chyby) # po 24 hodinách od vypuštění prvního statusu vydat výstup a umožnit informování dotyčných zapojených   Záměr experimentu # vysledovat, co první status způsobí za 12 a 24 hodin od jeho publikování (počet lajků, sdílení, externality) # vysledovat, co bude následovat po vypuštění protichůdného dalšího textu (ne/pochopení, šok, pobavení, výmluvy, …) # poukázat na výchovu a charakter (co lidi opravdu zajímá / je pro ně důležité a co je nezajímá / je jim lhostejné) # prostudovat reakce zainteresovaných, ev. nově zainteresovaných, učinit závěr (výstup z tohoto již publikován nebude, ten poslouží už jen k mým osobním účelům (a) v rámci probíhajícího navazujícího doktorantského univerzitního studia)

 

Výstup sociálního experimentu

Svět je stále i přes určitou oproti minulosti rozdílnost nepřiliž bezpečné místo a teprve pro ty nepřipravené. V tomto případě i pouhý jediný ať už jakýkoliv text na „sociální” síti může vybudit v lidech iniciaci do takové míry, že se budou třást „zúčastnit”. (Tady mnozí namítnou, že si o to svým vyjadřováním dotyčný pisatel takového statusu sám řekne a budou mít jistě pravdu. No jo, ale do jaké míry je v pořádku i taková reakce?) Co to vše o naší lidské společnosti vlastně vypovídá?

Jedna věc je něco, ať už cokoliv, napsat a druhá je to tak skutečně myslet a udělat. V případě těchto dvou statusů jsme (zatím) jen u slov, ačkoli za těch 24 hodin jsem do soukromých zpráv dostal dvě výhružky fyzickým napadením a jednu posměšnou (samozřejmě jsem s tím počítal, je to nedílná součást experimentu). Nicméně nutno podotknout, že takto ostré reakce přišly zde pouze od lidí, co skutečně vládní opatření nerespektují, nedodržují, anebo nějak úmyslně sabotují, čímž ať už vědomě, nebo nevědomě ohrožují zdraví a život kromě sebe právě ostatním. Od facebookomediálních hvězd prezentujících se tak veřejně na internetu.

Druhý status byl uveden 12 hodin od prvního a navíc vzápětí po něm bez mezičlánku, čímž experiment může se správně zdát, že ztratí body. Tedy pokud to nebyl účel… Experiment logicky nemůže být po určité stránce považován za objektivní a to ať už vlivem oné dezorientační protichůdnosti, tak především vlivem nevyrovnaného složení „přátel” (těch facebookových), které jsem si za poslední rok pro nejen tyto účely z původních cca 600 na současných 4.000 nahodile rozšířil (postupně sníženo na současných 3.886). Taková objektivita experimentu však nebyla záměrem. Tento experiment je míněn účelově přesně tak, jak vyzní a jak jej obhajuji.
 

Stojí takový experiment za to?

Můžeme si rovněž položit otázku, zda takový sociální experiment vlastně stojí za to. Za ten risk i skutečného fyzického napadení ani ne tak třeba za obsah prvního či druhého statusu, ale třeba i za právě ten přiznaný sociální experiment jako takový a (ne)dobrovolnou účast konkrétních osob v něm (která je vlastně dobrovolná, neboť stačilo pouze se nezúčastnit – nereagovat). Odpovědí bude, že i přes ten určitý risk to za to stojí. Takový experiment zdaleka není prvním ani posledním. O většině probíhajících sociálních experimentech jejich účastníci vůbec netuší, přitom jsou jejich součástí každý den. Ať už ze studijních, prezentačních a informativních důvodů (můj případ), anebo z důvodů dosažení a maximalizace zisku (případ firem) či důvodů jakýchkoliv jiných. Díky nejen a právě tomuto uveřejněnému experimentu ale se nad vším uvedeným dostane příležitost zamyslit více lidí z řad právě účastníků (jejichž totožnosti, i když se vyjádřili na veřejné síti, jsem odmazal, aby tito měli možnost eventuálně dodatečně svůj text poupravit, doplnit nebo odstranit; ti, kteří zareagovali přehnaně možná až psychopaticky nebo sociopaticky a provedli např. odstranění z „přátel” nebo blokaci, se to možná ani z vlastní vůle nedozví, každopádně rád jsem o takové přátele přišel), což může vyústit jen v jejich pozitivní posun. Je potřeba na dotyčnou problematiku upozornit ať už jen například z toho důvodu, aby lidé věděli, čeho se dobrovolně účastní a nač a jak se tomu eventuálně mohou alespoň do určité míry vyhýbat. Tento experiment má dále znázornit, mimo jiné, čeho jsou a jací lidé ze které sociální vrstvy pro podporu toho kterého názoru schopni, přitom vůbec nezáleží na tom, o co se jedná. V tomto konkrétním případě se jedná o doslova nenávistný rozpor mezi takzvanými „chřipečkáři” a „panikáři”.

Sociální experimenty jsou nedílnou součástí rozvoje lidského myšlení. Sociální experimenty, mimo jiné, jsou součástí každého studia psychologie nebo sociologie v rámci univerzit, uskutečňovat je v rámci svých prací má povinnost, aby prošel, snad každý student. Toto je prezentace jednoho z nich.
 

Emoce, ego, racionalita, lidskost

Těm, kteří dočetli až sem a řeknou si, že takto postavený sociální experiment rozhodně nepatří mezi běžné, neboť není objektivní a obecně je celý amatérský, si konečně uvedeme jeho pravý účel. Ten spočívá u uvědomění si vlastního jednání a ukázání lepšího směru.

V první řadě je nutno podotknout, že i tento experiment je běžný. Studie je sestavena na míru se zacílením na určité sociální skupiny, které by jinak třeba právě až sem nemusely dočíst. Ve skutečnosti mi nešlo ani tak o zjištění výše uvedeného v tabulce jako spíše o poukázání na smutný fakt toho, co lidi skutečně zajímá, co je motivuje, co je podněcuje, co je pro ně důležité, o co jim jde, co je determinuje. Tím jsou v 99 procentech společenské snad pouze konflikty. Je to nekonečný pohár špatné zábavy a témat, ze kterého si vybere každý. Ordinace v růžové zahradě, soudkyně Brambora, politika, Facebook. Základ je vždy stejný. Chléb a hry. Ač se to nepěkně píše, tak nikoli z toho, kdo je nebo není jaký covidoit a věří tomu či onomu, ale z tohoto chování je jasné, kdo je skutečná ovce. To nepíši se záměrem urazit, sám jsem také ovce, nýbrž jako další součást podnětu k zamyšlení. Jsme efektivně manipulováni a vůbec si to neuvědomujeme.

Například podíváme-li se na ony dva kontroverzně-emocionálně založené příspěvky, tak první, čeho si všimneme, je značný rozdíl v zaujetí. Totiž zatímco článek/status ÚMČ Prahy 13 se naváží do občanů na téma odpadků, aniž by si nejprve zametl před vlastním prahem, V pečovatelském domě v Novém Boru žít nechcete. Ptáme se, proč se zdejší problémy neřeší a třeba status informace o zneužívání a vykořisťování zvířat nezaujme, respektive nezajímá takřka nikoho (první text na cca 20 minut čtení s potřebou průměrné námahy vnímání, druhý na 3 minuty čtení s nižší námahou vnímání a třetí upoutávka s nízkou námahou vnímání), kontroverzně postavený emocionální status obsahující určité zájmové prvky osloví podstatně více lidí. Navíc tři výše uvedené články jsem sdílel nejen na své facebookové zdi, ale také v asi dalších dvaceti FB skupinách, jakými jsou například Svobodný vysílač s aktuálním dosahem přes 29 tisíc lidí, NWOO – Vítejte v realitě! 😉 s aktuálním dosahem 3,6 tisíc a dalších celkem s dosahem něco přes 150 tisíc. Přes to zájem o tato témata, resp. zapojení se do společensky prospěšné činnosti a/nebo pomoci potřebným rovná se nule. Zatímco kontroverzně-emocionální statusy byly uvedeny pouze na „mé” facebookové zdi s dosahem téměř pouhých a z většiny „náhodných” 4.000 se zájmem nesrovnatelně odlišným, ač tedy (zatím) pouze textovým.

Co toto, mimo jiného, v základu vypovídá? Že co se člověka (nedo)týká přímo, to jej nezajímá. Potvrzuje to, kromě jiných, sociálním Hnutím Zeitgeist prezentovaný fakt, že je člověk již od raného dětství vychováván k tomu, aby se zapojil do systému, aby v něm plnil bez otázek pro jeho architekty jemu vnucovanou roli. Dokazuje to, že pokud bude člověk lpít na názorech a souvisejících emocích, setrvá „připojen”. Dokazuje to, že člověk ačkoli je schopen samostatného myšlení, volí si častěji snazší cestu nemyšlení a slepého následovnictví, což jej přinejlepším vrací do dětských let, anebo z něj dělá systému prospěšného jednotvárného a jednoúčelového debila (viz pojem debilizace společnosti neuropatologa, spisovatele a publicisty propagujícího kritické myšlení Františka Koukolíka).
 

Screeny reakcí se zamazanými autory

Tady si vložíme anonymizovaný příklad ryze emocionálních reakcí účastníků sociálního experimentu, který netřeba komentovat.

Stav prvního statusu po 24 hodinách (- zroj screenu Facebook.com)

Stav druhého statusu po 24 hodinách (- zroj screenu Facebook.com)

Rozvinutá externalita na cizím profilu (- zroj screenu Facebook.com)

Další externality je možné zobrazit kliknutím na odkaz sdílení napravo kteréhokoli jednoho ze dvou inkriminovaných statusů.
 

Emocionální versus racionální stránka

Pro funkční konstruktivní změnu je tedy v první řadě potřeba vyvinout poněkud jinou formu úsilí, než kterého člověk započal, nebo spíše přestal vyvíjet po svém odchodu ze školy, kde byl oproti skutečnému myšlení povětšinou vychováván k „náboženství”. To neznamená nic jiného než přejít k práci v první řadě na sobě samém, jelikož pokud chceme něčeho dosáhnout, můžeme toho dosáhnout jedině skrze osobní rozvoj a (sebe)vzdělávání – hledání faktů nahrazujících dosavadní nabyté společensky nebezpečné názory. Jinými slovy chceme-li něčeho dosáhnout a něco změnit, nemůžeme se pouštět do předem prohraných pseudobojů a dětinských šarvátek, které nejsou ničím jiným než jen další předpřipravenou systémovou cestou. Takto systém chce, abychom jednali. Je nutné změnit myšlení.

Zeitgeist: Addendum (Duch doby: Dodatek) s českým dabingem   Zeitgeist: Moving Forward (Duch doby: Posun vpřed) s českým dabingem

Současný socioekonomický systém založený na monetární správě zdrojů byl vyvíjen staletí těmi největšími sociopaty a psychopaty k otrokářské dokonalosti nikoli náhodou, načež pokud si myslíte, že mu rozumíte, nejste ani na začátku své cesty. Jedná se o zatím nejmodernější způsob zotročení člověka i zvířete v dějinách. Pro změnu je nyní více než kdy dříve nutné začít uvažovat jinak. Protože „žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila.“
 

(Ne)pochopení v souvislosti s povrchností

Přitom pro ověření si ať už kteréhokoli tvrzení, resp. zjištění pravého účelu psaného textu nebo vyřčeného slova, postačí věnovat věci trošku více času než jen přečtení si jednoho nějakého textu nebo vyřčeného souvětí. Projevit zájem například v případě Facebooku rozkliknutí si profilu autora s cílem objektivně se o něm něco dozvědět, projít si několik starších statusů či publikací autora byť třeba i jen kousek dozadu, vyklikat si projekty a vyhledat životopis autora apod. Za 5 minut dotyčný, který tomu věnuje chvilku, by měl být schopen si samostatně dovodit, do jaké míry a jak je obsah takového z ničeho nic napsaného, pro autora neběžného komentáře relevantní a o co jeho autorovi asi může jít, neboť se z fleku nejspíš přeci nezbláznil… Každému alespoň základně soudnému člověku pak musí přeci zákonitě dojít, že takový text v souvislosti s osobností pisatele musí mít nějakou konkrétní příčinnou souvislost. Pokud jste nicméně dočetli až sem a přes to vám nic nedošlo, stejně jako mnohé žel nedošlo některým členům české větvě Hnutí Zeitgeist, kvůli čemuž jsem se zaměřil na globál, pak asi nebudu tím pravým, kdo Vám dokáže a chce pokusit se pomoci. V takovém případě může být potřeba širšího zásahu v podobě už ne návštěvy psychologa, nýbrž psychiatra.
 

Pro ty, co to stále nepochopili a/nebo bezpečnostní složky

Oba zmiňované statusy na Facebooku nebyly míněny vážně, šlo o pouhý výzkum – sociální experiment s naplánovaným výstupem. Nikoho neplánuji ani nebudu v této souvislosti oslovovat, natož snad napadat; do ničeho nikoho nenabádám. V případě zájmu bezpečnostních složek o podání vysvětlení upozorňuji, že obsahem mé výpovědi bude pouze nasměrování na tento článek, kde je vše potřebné uvedeno. Více odmítnu vypovídat. Děkuji za pochopení a Vaši účast.
 

 

Naše / Vaše diskuze k tématu Prostor pro konstruktivní dotazy a/nebo diskuzi s námi o tématu je otevřen v našem diskuzním fóru ZDE.

 

Související odkazy # viz rozklikávací odkazy v článku

Naše náklady Pasivní náklady na práci spojené s vydáním článku vyšly na 5.400 Kč. Pomůžete nám s jejich umořením? Můžete použít číslo bankovního účtu 55555513/2010, do zprávy pro příjemce napište „dar ddcz28219”. Dosud jste přispěli celkem 0 Kč (poslední aktualizace stavu 06.08.2021). Za jakoukoli pomoc děkujeme!