Jan Brančík: První obětí války je pravda

První obětí války je pravda. Nevím, kdo to řekl, ale je to tak. U válčících stran tomu není až tak s podivem. Horší je to u nás v České republice. Začalo to titulky „Rusové bombardují ukrajinská města”.

V člověku to vyvolá pocit, že vybombardovali 5 a více měst. Celý den pak vidíme záběry jednoho poničeného paneláku. Pokračovalo to fotkami někde na Novinkách, kde na jedné fotce byl oheň u nějaké Ukrajinské státní budovy s popisem „lidé hází věci do ohně”. Na další fotce byla ta samá budova u které Ukrajinci pálili dokumenty zabraná z dálky s popisem „Budova hoří po zásahu”.

Realita českých médií je taková, že tvrzení ukrajinské strany okamžitě jdou do palcových titulků našich novin. To, že dotyčný fakt tvrdí Ukrajinci, se možná dočtete uvnitř článku. Ale palcový titulek udělá svou práci. Objektivní informování veřejnosti je u nás v háji.

Třetí den války byly u nás zakázány takzvané dezinformační weby, např. i Protiproud Petra Hájka. Preventivně, bez soudu. Myslel jsem, že žijeme v zemi, kde si každý může říkat i třeba bláboly (a tím netvrdím, že je zakázané weby říkají), protože přece máme svobodu slova! Nu, tak už ji nemáme. Tento krok považuji za pád naší polistopadové svobody. Katastrofa.

Já prozatím zbytků svobody využiju a udělám si pro sebe rozbor příčin současné války.

Demokracie má jistou nevýhodu a sice že sebeblbější člověk může říkat, co chce a současně vždy má taková blbost nějaký ohlas. A v poslední době se takových hochštaplerů vynořilo více. Napřed vymysleli odstranění sochy Koněva z Prahy, posléze vyznamenali pomníkem Vlasovce a při mediálním vstupu do Ruské televize stačili uvést v úžas kus ruské politické garnitury, konkrétně starosta pražské čtvrti Pavel Novotný. Podobní hochštapleři, kteří se donedávna nezajímali o zahraničí politiku, se začali navážet do Číny, aby vytvořili dojem zlé Číny a hodného Taiwanu. Já jako zaměstnanec taiwanské společnosti vím, jak úzce jsou tyto země obchodně propojeny a nikdo zde politiku neřeší. Taiwan a Čína spolupracují, dělají byznys, fungují vedle sebe. A my z Česka k nim najednou přijedeme dělat agitku. Představitelé Ruska a Číny jsou námi uráženi, přirovnáváni k Hitlerovi, jejich způsob života je zostuzován, je jim vnucován ten západní způsob a co víc, je jim vnucován zhoubný, neozkoušený neoliberalismus. Přesně tato západní nabubřelost a povýšenost je podle mě příčinou invaze Ruska do Ukrajiny.

Ukrajina udělala celou řadu chyb. Už před 8 lety jsem tu psal, že by bylo dobré se luhanských a doněckých v referendu přeptat, zda nechtějí samostatnost. Ukrajina této možnosti za 8 let nevyužila. Tím pádem bylo jasné, že nedořešený konflikt bude někdy opět obnoven. Další chybou bylo, že Ukrajinci otevřeně usilovali o vstup do NATO. Vzpomeňme na karibskou krizi, jak Amerika šla málem do jaderného konfliktu, když zjistila, že Sovětský svaz vyzbrojoval Kubu raketami. Jsi-li světová velmoc, nenecháš si silného souseda za hranicemi, aby tě měl svými vrtochy na špagátě.

To, co dnešní západní a bohužel i česká garnitura vůbec nepochopila, je, že mocnosti si nenechají trpaslíkama okopávat kotníky – a pokud ano, tak si udělají čárku a při vhodné příležitosti sjednají nápravu ve svůj prospěch. Toto nepochopení, jak svět funguje, se projevuje větami: „Rusko útokem pošlapalo mezinárodní právo”. Nebo „Ukrajina Rusko žaluje u mezinárodního tribunálu v Haagu”. Jádro nepochopení opět tkví v hlouposti a neznalosti historie. Historie se nikdy neřídí právem mezinárodním, ale právem silnějšího a mocnějšího. Vzpomeňme na šestidenní válku, kdy Izrael napadl své sousedy a podnikl nálety na egyptská letiště a úplně stejně jako Rusko nyní zlikvidoval vojenské síly souseda, který údajně chystal proti Izraeli úder. Tento krok je dnes západními historiky vyzdvihován jako krok vedoucí k záchraně Izraele, byť byl Izrael vlastně agresorem. Podobně bychom mohli nahlížet na preventivní anexi Iráku Amerikou. Také zapomínáme na americkou likvidaci drogových vyroben v Kolumbii, kde Američané nejednali v rukavičkách a házeli bomby do pralesa. A co teprve válka ve Vietnamu jako boj proti šíření komunismu. Většina těchto válek nebyla podle práva, ale byl to boj mocnosti za nějaký zájem. Takto to prostě chodí.

Právě z důvodu, aby státy předcházely válkám, máme rozvinutý obor diplomacie, který má své zákonitosti, našlapuje se opatrně, dbá se na přesnost vyjadřování. Rusko diplomacii umí. Ruští politici mluví i veřejně diplomatickým jazykem. Pokud se jim něco nelíbí a jsou nuceni vyhrožovat, dělají to náznaky a automaticky předpokládají, že diplomacie protistrany umí tyto náznaky číst. Evropa a speciálně Česká republika místo diplomacie používá hysterická provolání a vyhrůžky. Jsme jak čivava spouštějící hrůzu na malamuta. Podobně se chovala i Ukrajina. Vzpomeňme dokonce na krádeže tranzitu plynu, kdy z Ukrajiny odtékalo menší množství, než do ní přitékalo. Nešvary skončily až v bodě, kdy Rusko utáhlo kohouty a u nás v zimě nebyl plyn – cca 15 let zpět.

My jako Češi jsme nyní zděšeni tím, že Rusko spustilo agresi a argumentujeme mezinárodním právem. Ve své nadutosti si myslíme, že nám velmoci nesmí ublížit. Ale ony mohou. Chování hlupáků, ať už to byl ministr Petříček, primátor Hřib, starosta Novotný, předseda senátu Vystrčil, ale i premiér Fiala, způsobuje to, že si mocnosti dělají čárky a jednou nám to spočítají. A toto nastalo podle mě u Ukrajiny. Můžeme spekulovat, co vše Rusům na Ukrajině vadilo, ale prostě když naznají, že se jim vpád do Ukrajiny vyplatí, udělají to.

My místo abychom si z toho vzali poučení a začali brát Rusko jako mocnost vážně, děláme pravý opak toho, co bychom dělat měli. Voláme po trestání Ruska. Já jen doufám, že nyní jsme pro Rusko jen štěkající pes, kolem kterého karavana jede dál.

Současně je mi zle ze všech politiků, kteří pokrytecky volají po pomoci Ukrajině a přitom melou stále o sankcích. Rusko je obrovskou zemí a jako takové je soběstačné. Kdyby mu náhodou chyběly nějaké součástky, čipy, Čína mu je ráda dodá přednostně. Ostatně uzavřeli spolu před 2 týdny strategické partnerství. Sankce neovlivní schopnost Ruska fungovat a už vůbec neovlivní výsledek současné války. Všichni, kdo křičí „sankce”, jsou neuvěřitelní pokrytci. Je ale stále lepší křičet o sankcích, než harašit zbraněmi. O jaderné válce s Ruskem si, snad i nedopatřením, pár let zpět pustila ústa na špacír paní současná ministryně Langšádlová z TOPky, byť to před časem, dokonce na mém profilu, popírala. Současná ministryně Černochová už zbraněmi haraší. Dnes vláda rozhodla o zbraních pro Ukrajinu snad za 400 milionů Kč. Rozehráváme opět hru, na kterou nemáme ani počet obyvatel, nejsme ani připraveni vojensky. Prdíme vejš, než nám prdel narostla. 20 let podfinancováváme armádu a teď v krizi chceme byť jen dodáním vojenského materiálu něco změnit? Ono by se taky mohlo stát, že karavana si štěkajícího psa všimne a odpráskne ho z vozu. Jakékoli útoky na Rusko povedou k možnosti zastavení plynu. Máme ho jen na měsíc. Poté, když začneme topit přímotopy, způsobíme blackdown naší energetické sítě. A to nezvažuju hrozby sabotáže Dukovan a Temelína.

Jsme na Rusku naprosto závislí a nemá cenu na něj útočit, protože můžeme jen prohrát. Třicet let dělá Evropa přešlapy, mrhá stovkami miliard EUR na Green deal. Kdyby místo toho hledala způsoby jak vytěžit vlastní plyn z Atlantiku, nebyli bychom nyní tam, kde jsme.

Rusko s Čínou nám právě dali vědět, že jako silnější hráči si Evropu s Amerikou mažou na chleba. Já doufám, že se Evropa probere a přestane konečně snít o bezuhlíkové budoucnosti a začne peníze vynakládat na racionální věci. Zatím ale štěkáme a nevypadá to, že bychom pochopili vzkaz, který Rusko do světa vyslalo.

Závěrem – nejsem člověk, který by vyloženě fandil nějaké ze stran. Hlavně z důvodu, že ani fandění, ani má lítost nikomu nepomůže. Já si přeji jen, aby náš stát jednal s rozvahou, nehysterčil, připravoval se na reálné, nikoli domnělé hrozby a dbal svobody slova. Protože to, co udělala vláda, nás posunulo do diktatury podobného střihu, jako je ta na kterou dnes celý svět nadává.
 

 

Naše / Vaše diskuze Prostor pro konstruktivní dotazy a/nebo diskuzi s námi o tématu je otevřen v našem diskuzním fóru ZDE.

Použité zdroje # Jan Brančík – Facebook