Chceme být navždy otroky, anebo to jde i jinak?

Mít nad sebou vládce, být ovládán a manipulován, vydírán a ožebračován, to vše velmi promyšleně, s úsměvem, elegancí a nenuceností. S nejvyšší profesionalitou. To je obrázek dnešní doby. Stále mnozí nechápou a jiným zase tento stav vyhovuje. Žijeme v otroctví již po tisíce let a  postupně nazýváme otrocký systém různými názvy. Dnes mu tedy říkáme pateticky a lživě „demokracie“.

Nikdo z nás nepoznal za celý svůj pozemský život, co je to demokracie. Ani naši dědové, ani jejich pradědové. A přece tu vizi demokracie v sobě nosíme docela silnou a zřetelnou. Odkud se vzala? Až prolomíme krunýř, kterým je obestřena naše skutečná minulost, potom se před námi otevřou utajené slovanské dějiny. Kolik úsilí bylo vynaloženo, aby byly utajeny a překrouceny!! Jaká pečlivost a důslednost tento zločin provází!! K pochopení stačí dvě věty: Pokud byl nějaký otrok dovlečen mezi Slovany, přestal být otrokem, stal se svobodným člověkem. Slované neznali a nepoužívali postavení otroka.

Jak byli Slované schopni bez otroctví udržet svoje državy pohromadě? Velmi dobře toho byli schopni. Jejich společenský systém byl postaven na zcela jiných základech než řecko-římský predátorský otrocký systém. Byl postaven na přirozené moudrosti lidí čerpajících donekonečna z veškeré moudrosti přírody. Sepětí s přírodními živly, vědomé a radostné prožívání všech přírodních dějů, úcta k přírodě, živý vztah k mnohatisícileté tradici předků uložené ve slovanských védách, úcta k rodině, rodu a národu jako celku, úcta pracovitých lidí k sobě navzájem a pevná sounáležitost při obraně svých materiálních statků i svých duchovních pokladů.

Za takových podmínek může vzniknout trvale snesitelné soužití lidí bez podřízenosti a nadřízenosti, bez vládnutí jedněch nad druhými, trvale udržitelná lidská společnost, kde právo rozhodovat a vědomí odpovědnosti jsou vzájemně neoddělitelné dvě strany téže mince, kde dočasně svěřená moc spolu s odpovědností za její použití je delegována zdola nahoru na základě přirozené autority konkrétních jedinců, kde „kolektivní vina“ je nesmyslný pojem stejně jako „kolektivní odpovědnost“, neboť i vůči přírodním silám odpovídá každá bytost sama za sebe. Za takových podmínek vzniká naprosto přirozená SUVERENITA každého lidského jedince. Suverénní lidé pak společně vytváří suverénní společenství, suverénní lid.

Podobnými principy se řídí všechny přírodní národy. Až do dnešních dnů jsou tyto národy po celém světě utlačovány a likvidovány jako překážka při drancování přírodních zdrojů. Co když namísto genocidy těchto národů začneme do hloubky studovat principy jejich společenského uspořádání? Vždyť oni žijí trvale udržitelným způsobem. My ne.

Definovat zdravé principy společenského uspořádání a trvale snesitelného soužití lidí, vytvořit jakousi nejvyšší společenskou smlouvu, která se současně stane nejvyšším zákonem, si klade za cíl právě vznikající návrh Ústavy suverénních občanů České republiky pracovně pojmenovaný «Koule» → www.kouleso.cz. Projekt vzniká ve spolupráci se Svobodným vysílačem CS → SVCS.

Tvůrci návrhu se snaží vyvarovat některým nepovedeným prvkům v ústavách různých států světa a naopak jiné funkční prvky si berou jako inspiraci. Ústředním motivem návrhu je uznání státu jako souboru INSTITUCÍ VEŘEJNÝCH SLUŽEB pro občany a zavedení mnoha zpětných vazeb mezi občany a státem, které mají za úkol celý systém stabilizovat. Slovo „vláda“ se stává nemravným pojmem stejně jako slovo „daně“. Nad suverénními občany nestojí žádný vládce či panovník, ale pouze ústava a zákony, které si sami vytvořili a schválili.

Vzniká tým lidí, kteří se rozhodli nezištně odpracovat toto veliké dílo. V pokoře a skromnosti odmítají autorská práva k tomuto dílu, neboť myšlenky nelze vlastnit. Vyzývají veřejnost ke spolupráci na tomto díle formou připomínek a námětů, jež budou zváženy a případně použity. K  tomu účelu vzniklo nezávislé diskusní fórum na portálu → interFórum.cz. Pokud občané ČR nabudou přesvědčení, že Koule je JEJICH ústava, že ji přijali za svou a chtějí podle ní žít, potom bude dříve či později uvedena v život, tomu nelze zabránit.