Od pracovní neschopnosti k bezdomovectví

Komukoli se může stát, že se během svého zaměstnání ocitne na neschopence. Výše příjmů se rázem rapidně sníží a při dlouhodobé nemoci tak snadno může dojít i k vážným nejen finančním problémům. V tomto článku si řekneme, jak funguje jedna okresní správa sociálního zabezpečení (114) včetně příkladu jednoho konkrétního zaměstnavatele při výplatě dávek nemocenského pojištění. A co s tím lze dělat.

Komerční banner 770x100px (pro více informací, jak na DuchDoby.CZ inzerovat, klikněte SEM)

V dnešní době jedové, kdy jsme účelně likvidováni nebezpečnou chemií v jídle, v kosmetice, ve vzduchu apod., není nemoc zase až tak ojedinělou skutečností. Společně se stresem, psychickým vypětím, špatným stravováním a špatným životním stylem (hodiny strávené stáním u výrobních linek a sezením u počítačů a doma u televizí, žádný pohyb apod.) to jsou nejčastější příčiny nemocí. Náběh na infarkty, rakoviny či další civilizační choroby mají již i lidé v mladém věku. Náchylnější na nejrůznější choroby jsme též v důsledku očkování. Další příčinou pracovní neschopnosti může být i zlomená noha či neodkladná operace (můj případ). To vše nás může vytrhnout z práce a uvrhnout ke dveřím často nevzdělaných lékařů, kteří dychtivě čekají na to, až nám budou moci předepsat předem farmaceutickými firmami určené léky na následky našich problémů místo toho, aby odstranili jejich příčiny a my už nikdy nemuseli být nemocní a mohli být v práci od rána do večera a snad ještě déle (ehm)… Nyní k tématu.

Jistě víte, že pokud onemocníte a lékař Vám napíše neschopenku, v prvních 14 kalendářních dnech nemoci vyplácí náhradu mzdy nebo platu ve výši cca 60 % z průměrného výdělku zaměstnavatel, avšak pouze za dny, které jsou pro Vás pracovními dny, a za svátky, za které Vám jinak přísluší náhrada mzdy nebo se Vám plat nebo mzda nekrátí, a to s tím, že za první 3 takovéto dny nedostanete nic (zákon č. 262/2006 Sb., § 192, odst. 1 a 2). Od 15. kalendářního dne nemoci pak tuto povinnost přebírá místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení, která sice již proplácí všechny kalendářní dny, jenomže i přes to na tom budete hůře. Všeobecně se říká, že v případě krátkodobého onemocnění se zaměstnanci vyplatí vzít si spíše dovolenou, tedy pokud jí má dostatek.
 

Dlouhodobě nemocný

My se podíváme, jak to chodí v případě dlouhodobého onemocnění. Přeskočme teď oněch prvních 14 dní nemoci a zaměřme se na výplatu dávek od sociálky.

Běžně platí, že pokud máme něco udělat nebo zaplatit my státu, musí to být téměř okamžitě, jinak hrozí sankce. Ale státní organizace mají na udělání nebo placení nám zákonnou lhůtu 30 dní, přičemž tuto často nedodržují. A to platí i zde. Dle zákona č. 187/2006 Sb., § 110, odst. 3 se „dávky vyplácejí nejpozději ve lhůtě do 1 měsíce následujícího po dni, v němž byl stanovený doklad pro nárok na výplatu dávky doručen okresní správě sociálního zabezpečení, je-li plátcem dávek okresní správa sociálního zabezpečení. Tato lhůta neběží po dobu, po kterou nejsou splněny podmínky pro výplatu dávky podle § 109 odst. 1.”

V praxi to znamená, že posledního dne v měsíci obdržíte od svého lékaře dokument Potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, tzv. „papír na peníze“, ještě ten den ho pošlete zaměstnavateli, který ho obdrží prvního dne v následujícím měsíci a takzvaně obratem odešle na příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení, kam dorazí druhého dne onoho následujícího měsíce, kde může ještě celých cca 30 dní ležet bez povšimnutí. A jelikož se dávky vyplácejí (tzn., že OSSZ teprve zadá pokyn k jejich výplatě České národní bance), znamená to, že Vám peníze na účet přijdou ještě o další den později. Dávku řekněme za měsíc březen tedy můžete obdržet až začátkem května. A to zde naivně předpokládáme, že zaměstnavatel odešle daný dokument ještě ten den, co ho od Vás obdržel, což se ve většině případech opravdu neděje. Může se tedy stát, že výplatu dávky nedostanete ani na začátku května, ale až na jeho konci, až po celých dvou měsících, popřípadě i mnohem později. Bohužel znám z vlastní zkušenosti. Navíc i od několika lékařů mám potvrzeno, že sociálka dávky vyplácí zásadně až po několika měsících, ba někdy až po skončení pracovní neschopnosti (v tomto posledním případě za to však mohou sami pacienti, ostatně jako tito vlivem své lhostejnosti mohou prakticky za všechno, protože nezvednou ani telefon, aby si lhostejné úředníky podali, a pokud se nezdaří, tak aby podali stížnost či rovnou se bránili například u příslušných státních orgánů a/nebo veřejně efektivním sdílením svého problému, jako tak činím tímto článkem já).
 

Od výplaty k výplatě

Pokud člověk nemá našetřeny peníze na horší časy, jakože nějaký ten milion lidí v ČR určitě nemá, neboť nemá z čeho našetřit, nemocenská se pro něj může stát noční můrou. Pro lidi, co žijí vysloveně od výplaty k výplatě, je tento systém vyplácení dávek doslova likvidační. Navíc dávka ve výši cca 60 % z průměrného výdělku (s ohledem na redukční hranice, koeficienty atd.) je směšná.

Dále uvádím dvě hypotetické situace. V částkách za jídlo, hygienu, dítě apod. jsem se snažila co nejvíce přiblížit realitě. Částky dávek nemocenského pojištění jsou vypočítány dle kalkulaček na rok 2017 běžně dostupných na internetu.

Hypotetická situace 1 Vezmněme si dnešní menší rodinu, tzn. 2 rodiče a 1 dítě. Matka i otec vydělávají cca 14.500,- Kč hrubého měsíčně, tedy cca 12.000,- Kč čistého (což je tady v Praze v podstatě průměrnou mzdou, když nezapočtu budižkničemy ve formě politiků a boháčů stojících na druhé straně rozevřených finančně-příjmových nůžek) a dítě je školou povinné na 1. stupni základní školy. Běžná cena nájmu slušného bytu 2kk v Praze je nejméně 10.000,- Kč plus energie při hodně omezené spotřebě 3 lidí cca 4.000,- Kč, takže z jejich celkové výplaty 24.000,- Kč jim po zaplacení bytu zbývá 10.000,- Kč. Za jídlo („normální” stravu, čili žádné bufety či blafy z konzerv apod.), hygienické potřeby, telefon, dopravu, oblečení atd. pro 3 osoby na měsíc dají cca 7.500,- Kč a za věci pro dítě do školy (školní potřeby, obědy, kroužky, školní výlety atd.) minimálně 2.500,- Kč. Poté jim zbude krásných 0,- korun českých. Nedej bože, aby spláceli nějakou půjčku (což je dnes opět běžná věc) či jim právě „odešla” pračka. Na začátku řekněme dubna 2017 otec onemocní. Ve výplatním termínu 16. dubna mu přijde výplata za březen ve výši obvyklých 12.000,- Kč a vše je ok. Na konci dubna stále marodí, takže odesílá papír na peníze zaměstnavateli, u kterého například týden leží a teprve 8. května dorazí na sociálku. 16. května otci přijde výplata z práce za duben (kdy za první 3 pro něj jinak pracovní dny nedostal nic a proplaceno bude mít tedy pouze dní 7, jelikož má směny po-pá) ve výši 2.520,- Kč. Matce přijde obvyklých 12.000,- Kč. Nájem za byt a energie platí rodina 20. dne v měsíci, tedy hned 20. května. Pokud se nechtějí dostat do exekuce a přijít s ní ruku v ruce i o dítě, které jim následně sebere právě zmíněná sociálka, stoprocentně jej musí zaplatit. Jelikož však ze sociálky závratných 4.128,- Kč (za zbylých 16 kalendářních dní, avšak s nižší denní dávkou) stále nepřišlo a dle měsíční lhůty na výplatu dávky je to v pořádku, rodinný rozpočet se zasekl na výši 14.520,- Kč. Po zaplacení nájmu a energií jim tedy zbývá 520,- Kč místo obvyklých 10.000,- Kč. Skvělé, že! Rodina upadá do mínusu, konkrétně do -9.480,-Kč, a je nucena vzít si úvěr, samozřejmě s úroky, čímž jí začínají nemalé problémy, protože dle prvního odstavce rodiče nemají z čeho peníze ušetřit a tedy ani nemohou úvěr splácet. Rodičům pak nezbývá nic jiného, než si najít druhé zaměstnání na víkendy a nevidět tak své dítě už skoro vůbec. Natož mít alespoň trochu nějaký život sami. V případě dalších měsíců, kdy otec od sociálky opět dostane pouhých cca 60 %, tzn. cca 7.740,- Kč, činí měsíční rodinný příjem 19.740,- Kč (dejme tomu, že sociálka platí v brzkých termínech). Po zaplacení nájmu a energií zbývá 5.740,- Kč a to není zaplaceno jídlo, hygienické potřeby, věci pro dítě a od začátku nemoci navíc výdaje za léky! Taková rodina se musí opravdu hodně uskromnit, aby z daného vyšla. A to marodí jen jeden z rodičů.

Hypotetická situace 2 Stejná výplata 12.000,- Kč čistého měsíčně, kdy člověk žije sám a nemá příbuzné na výpomoc, popřípadě na něj příbuzní kašlou, což je v současné době častý jev. Na nájem uživatelného bytu (cena nájmu 1kk minimálně cca 9.000 plus energie 1.500) sice má, ale není pro něj existenčně přijatelný, takže mu nezbývá nic jiného než ubytovna, která tedy není o moc levnější. Za jednolůžkový pokoj (nechce přece bydlet s cizím člověkem, u kterého neví, co od něj očekávat a se kterým nemá příliš soukromí) zaplatí (dle srovnání dlouhodobých nájmů pražských ubytoven) kolem 300,- Kč za noc. Měsíčně to tedy vychází na 9.000,- až 9.300,- Kč včetně energií. Za jídlo, hygienické potřeby, telefon, dopravu apod. utratí cca 2.500,- Kč a zbude mu tedy 200,- či 500,- Kč. Pokud se však takový člověk dostane na neschopenku, sami si jistě domyslíte, co mu ve stejném případě jako v situaci 1 během druhého měsíce nemoci hrozí. I kdyby si pravidelně ubohých 200,- Kč (500,- Kč) ukládal stranou na horší časy (nemusí splácet žádnou půjčku a nemá žádné jiné neodkladné výdaje) a ušetřil by za rok cca 4.500,- Kč (předpokládejme, že po roce zaměstnání onemocněl), spolu s dávkou od zaměstnavatele 2.520,- Kč to na pokrytí nájmu ubytovny stejně nestačí, a to ani ubohá plná dávka od sociálky na další měsíce ve výši 7.740,- Kč. Pokud se nestane zázrak, skončení na ulici jako další a navíc nemocný bezdomovec je nevyhnutelné.

Jak má potom takový člověk či rodina vyžít? Na dávkách? Opravdu? A že lidí s takovýmito výdělky je. Celá nižší třída, svobodné matky, lidé s titulem (já), kteří zrovna nemohou sehnat práci v oboru (jako učitelka se o „moderním” školství vůbec nebudu bavit), a další. Všichni berou práci za ubohých pár šupů, aby zde vůbec mohli z něčeho žít. Řešení je přitom tak snadné a ZDE [2] [3], jenže to by společnost musela nejprve chtít a něco pro to udělat.
 

Největší vinu nese většinou zaměstnavatel

Pokud marodíte déle jak 14 dní, jste pro zaměstnavatele jen póvl, který mu nevydělává, ale dělá jen starosti navíc. V každém zaměstnání se setkáváme s tím, že naše práce musí být vždy hotova okamžitě či v daném termínu, a pokud není, je oheň na střeše. Ale když požadujete Vy něco od svého vedoucího nebo ředitele, on má na to času dost a jen žádný spěch. A pokud marodíte a denně se mu nepřipomínáte, má Vás už teprve na háku. V našem případě může způsobit problémy hned na začátku, když sice odešle Vámi dodaný papír na peníze, ale již na sociálku neodešle informace o výši Vašich příjmů, ze které se dávka vypočítává. Daný úřad ho sice na nedostatek upozorní (otázkou je kdy) a on podklad dodá (opět otázka kdy). Přece věříte tomu, že tato činnost proběhne v rámci dvou dnů (v případě elektronické pošty pěti minut), za které se dá daná situace vyřešit. Zaměstnavatel má navíc na dodání potřebných údajů celých 8 kalendářních dnů. „Povinností zaměstnavatele je na základě žádosti OSSZ do 8 kalendářních dnů od doručení žádosti (nebyla-li stanovena lhůta delší) sdělit potřebné údaje, podat hlášení, předložit záznamy o skutečnostech rozhodných pro posouzení účasti zaměstnanců na pojištění a pro nárok na dávky, jejich výši a výplatu.” (zákon č. 187/2006 Sb., § 98)

Navíc se permanentně stává, že ani samotný papír na peníze není zaměstnavatelem odesílán obratem po jeho obdržení od zaměstnance. V mém případě býval pravidelně odesílán až po 2 týdnech ležení na ředitelově stole. Sociálka Vám totiž o tom řekne všechno. Nechce přece, aby odpovědnost ležela na ní, že… Přitom „zaměstnavatel je povinen přijímat žádosti svých zaměstnanců (jakož i bývalých zaměstnanců) o dávky nemocenského pojištění a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávky a jejich výplatu a neprodleně je spolu s údaji potřebnými pro výpočet dávek předávat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení.” (zákon č. 187/2006 Sb., § 97) Samozřejmě již nikde není definováno, co přesně znamená slovo „neprodleně“. To zřejmě záleží na uvážení zaměstnavatele, zda si někdy příští týden najde mezi partií tenisu a obědem s kamarády na Vás jako toho ubožáka potícího pro něj zlaté mince, na kterého nyní úplně kašle, čas.
 

Kdy volat na SSZ

Pokud voláte na sociálku kvůli zpoždění výplaty do dvou měsíců, většinou voláte zbytečně. Buď se odkáží na zmiňovanou měsíční lhůtu, nebo zdržení platby hodí na zaměstnavatele kvůli pozdnímu odeslání příslušného dokladu. Případně se nezapomenou zmínit, že mají zrovna v tomto období nadmíru stejných žádostí, jako je ta Vaše, takže to prostě trvá déle. Nikoho nezajímá, že už měsíce nemáte co do huby. Navíc zbytečně provoláte peníze, protože je hovor samozřejmě zpoplatněn (sociálka je totiž strašně chudá a já jako bohatý, nemocný chudák mám jistě v České republice neomezený telefonní tarif) a než se s Vámi někdo spojí (všichni zaměstnanci jsou samozřejmě mentálně velice zaneprázdněni), může to trvat i déle jak 10 minut.

Pokud se však platba zpozdí déle, rozhodně vykostěte jak sociálku, tak i zaměstnavatele.

Já osobně jsem musela volat na call centrum nemocenského pojištění České správy sociálního zabezpečení dvakrát (to nepočítám ty nezdařené pokusy, kdy jsem nevydržela čekat na spojení). Poprvé to bylo hned po začátku neschopnosti, kdy jsem na konci prosince ještě neměla peníze za říjen, natož za listopad. Samozřejmě za to mohl dle sociálky zaměstnavatel, který nedodal údaje pro výpočet výše dávky. Paní na telefonu se tedy jala kontroly, zda bylo již vše dodáno, načež až nyní zjistila, že ano. Slíbila tedy zaurgování výplaty a že se mi druhý den ozve, jak to dopadlo. Musím říci, že opravdu druhý den volala a den další přišly peníze za oba měsíce.
Podruhé jsem volala na začátku března, když se opět platba zpozdila a to za měsíc leden. Paní se již odkázala na měsíční lhůtu a oznámila, že doklad od zaměstnavatele jim přišel až 16.02., čili že se na mne můj zaměstnavatel opět vykašlal. Samozřejmě mě nezapomněla upozornit na již zmíněnou vytíženost úřadu. Peníze přišly, jak jsem očekávala, poslední možný termín, a to 20.03., jelikož se k tomu připletl víkend.
 

Závěr s návrhem řešení

Opět jsme systémem nuceni přecházet své zdravotní problémy, abychom se mohli co nejvíce podílet na oběhu peněz svou prací a nákupem léků na rychlou úlevu a zahnání následků nemoci a abychom si i my sami postupně likvidovali zdraví přecházením nemocí a neřešením jejich příčin. Ono se to ve starším věku hezky nakupí a při příchodu do důchodu (pokud se ho člověk ovšem vůbec dožije) to nebude zase tak dlouho trvat a zaklepeme bačkorama dřív, než si nějaký odpočinek a těžce vydřené důchodové dávky, které následně samozřejmě shrábne stát, stihneme užít. No, není to skvěle vymyšlené? Já si užila dlouhotrvající problémy po operaci apendixu. I díky tomu se končí na ulici.

Jedna symbolicky dobrá zpráva na závěr. Nedávno jsem na internetu narazila na alespoň malou přívětivou informaci, že se blízká na o něco lepší časy ve smyslu zvýšení dávek nemocenského pojištění. Není to o moc, ale co jiného bysme od našich politiků čekali, že. Více informací uvádí tento článek. Samozřejmě, že toto zvýšení nezaplatí nikdo jiný než daňový poplatník, navíc toto vzhledem k inflaci a intervencím České národní banky není jako obvykle řešením příčiny. Řešením je (sebe)vzdělávání a následná změna socio-ekonomického systému. Změna do racionálního ekonomického modelu, do Ekonomiky založené na přírodních zákonech a zdrojích.
 

Použité zdroje Text: cssz.cz, mpsv.cz