Nejnebezpečnější chyby učené ve škole
Komu vděčíme za to, jací jsme? Narodili jsme se jako prázdné nádoby. Kdo nám vlil sebevědomí? Touhu po seberealizaci? Odvahu, víru, vytrvalost? A kdo nás učil o nic velkého neusilovat, držet se raději v závětří, nevylézat z davu, mlčet, neprovokovat?
Tyto texty nemají moralizovat pouze pokrytecké učitele, ale nás všechny. Na debilizaci společnosti se totiž podílíme společně, přičemž někteří více, jiní méně. Co bylo, to bylo. Nedopusťme však, ať „ve školní lavici“ sedíme nadále a „přátelé“, příbuzní, kolegové či partneři se nám snaží vzít sílu a víru „svými“ často naprosto idiotskými zásadami:
1. Cesta je jen jedna, ta moje
„Uč se, opakuj, následuj. A nedělej chyby, jinak dostaneš trest.“ Tak mnohde funguje školství. Učitel je jako Bůh! Co říká, je svaté! Jeho pohled je jediný možný, odporovat se nevyplácí. A vůbec nezáleží na tom, kde je pravda. Dříve se velebil socialistický Sovětský svaz, dnes neofašistická Amerika, v brzké budoucnosti bude otrokářský Nový světový řád (NWO). Co platilo tehdy, neplatí dnes. A co platí dnes, nebude platit později. Ale žák musí papouškovat. Vlastní úvaha se nepřipouští. K jednomu řešení nemůže vést více cest. Autorita má vždy pravdu. Ty, žáku, drž hubu a krok. Vítej v životě, zaměstnanče, ovce, otroku, robote, ubožáku. A koukej sloužit, nebo chcípni!
2. Trest za chybu
Chyba je ostuda a průšvih. Znamená snížení známky! Bez ohledu na vývoj k jakému vede, bez ohledu na snahu jakou chybující vyvinul. Nestudujeme, ale pouze opakujeme a uznáváme slova autorit. Ovšem největší obava člověka nesmí být z neúspěchu, nýbrž z opakování špatných věcí, z nichž nemá dobrý pocit a ničí ho.
Mě, ale určitě i tebe, učili, že kdo následuje dav, je správný člověk. Kdo vybočuje, chybuje. Jak ukazuje život, opak je pravdou. Jediným měřítkem chyby je odpověď člověka NE na otázku: „Ta věc, kterou nyní dělám, pomůže mi v příštích minutách, dnech, letech?“ Ve skutečnosti nejen, že nepomůže, ale nejspíše mě zničí. A tebe taky.
3. Odměna až za výsledek
Hlavní je výsledek, říkají učitelé. Výborná známka má tutéž hodnotu, a to ať se k výsledku dopracujeme sami nebo jej někde opíšeme. Proč se tedy namáhat? Proč nepodvádět? Vždyť přeci podvádějí sami učitelé, ředitelé, zaměstnavatelé, když po nás chtějí jen vše opakovat a dělat tak, jak oni řeknou, a to i když je to chybně. Běda, pokud vystoupíš z davu! Přiznes si to, taky podvádíš, když dostaneš příležitost.
Přitom úspěch v životě vůbec nepřichází s dosažením cíle. Úspěšným se člověk stává v průběhu cesty. S protnutím cílové pásky dostává medaili, ale šampionem již dávno je. Zná totiž cestu, kterou může zopakovat a ukázat dalším.
Úspěch nepřichází lusknutím prstu. S obdržením pracovní pozice, konkrétní výše platu, luxusní věcí. Úspěšného nedělá nic, co je vně. Úspěšným člověka činí jeho myšlenky, slova, činy. Vše v co se odváží věřit a oč usilovat. Larry Ellison, osmý nejbohatší muž světa, správně říká: „Peníze už jsou jenom skóre.“ Stejně jako známky na vysvědčení.
4. Odmítnutí brzdí růst
„Uč se, jinak se nedostaneš na školu a budeš házet lopatou!“ Jako kdyby život visel na jediném papíře, na jediném okamžiku… Omyl! S jednou prohrou se nehroutí svět. A co je to prohra? S kritikou nevadne talent. Naopak. Nic člověku nepomůže víc. Kdykoli přijde neúspěch, je prostor na sebereflexi a inovaci. Změnit směr, protože tudy cesta nevede. Nic nešetří čas tolik jako odmítnutí. Nic nemotivuje ke zlepšení víc než kritika. Nezdar urychluje růst.
5. Nejdůležitější je budoucnost
„Budoucnost je všechno, jen na té záleží,“ vtloukali mi učitelé, jako by ani nežili dnes.
Na ničem nezáleží víc než na přítomnosti. Dnešek je příliš vzácný na to, abychom jím mrhali na představy, pro které nyní nejsme ochotni nic vykonat. Jen teď umíme myslet a jednat. Myslet na budoucnost znamená doufat. Myslet na přítomnost znamená konat. Už jen z pudu sebezáchovy bychom neměli pouze přihlížet a čekat. Není žádného Boha či mimozemšťanů, kteří za nás všechno zařídí. Jsme to jen my a teď.
6. Úspěch přijde jen s dobrým vysvědčením
Ne, škola nekončí posledním zvoněním. Škola dává pouze základní předpoklady, které musíme rozvinout, pokud se chceme v životě uplatnit. Příležitost nepřichází po maturitě. Přichází v každém okamžiku a v každé situaci. Stačí se rozhlédnout – všude je kousek něčeho, co čeká na zlepšení. Vždy je možné dosáhnout víc. Pro mě papír neznamenal, že jsem hotov a nyní budu čerpat. Stal se pouze květinou, která zajde, když se neopečovává. Z desítky nejbohatších osob světa má jen jedna ukončené vysokoškolské vzdělání. Ingvar Kamprad, muž číslo 5, stěží dokončil základní školu. Mimochodem věděli jste, že jakýkoli papír (maturita, diplom) lze snadno nahradit živnostenským oprávněním či založením společnosti, kdy poté po Vás doložení „vzdělání“ téměř nikdo nevyžaduje?
Ne, úspěch skutečně nepřichází s vysvědčením. Přichází s tím, kdo (suma sumárum) nevěří v určené cesty, nebojí se chyb, nehledá úspěch v cíli, nebojí se odmítnutí. Přichází s tím, kdo jedná v přítomnosti s výhledem na budoucnost, pracuje na sobě pořád a nevěří, že jsou věci vždy nevyhnutelně tak, jak mu určí někdo jiný.
7. Jaká minulost, taková budoucnost
„Nedokázal jsi to dosud, nedokážeš to nikdy!“ Minulost, ten soupis všech dosavadních nedostatků, se často stává posudkem, respektive odsudkem. Zapomíná se, že někdy musíme nejdříve něco velkého ztratit, abychom mohli něco většího získat. Že velké výhry přicházejí jen po velkých prohrách, s nimiž se rozhodneme jednoduše nesmířit. I když jsme na dně, vždycky můžeme zcela přestavět svůj život. Nikdy není pozdě. Teď je ten pravý čas.
