20leté výročí „humanitárního bombardování“ (aktualizováno)

Před 20 lety NATO napadlo Srbsko a „humanitárními bombami“ vytvořilo islámský stát Kosovo.

Dnešek je výročím tzv. humanitárního bombardování, které trvalo od 24.3.1999 do 10.6.1999 na území bývalé Svazové republiky Jugoslávie. Válka začala tak, že bylo Srbům odesláno ultimátum, tzv. Rambouilletská smlouva, která by znamenala definitivní ztrátu Kosova a Metohije a faktickou okupaci Jugoslávie. Srbové toto ultimátum pochopitelně odmítli a USA reagovalo vojenskými údery.

Američtí agresoři začali házet své bomby přesně před dvaceti lety, zabili přes tři tisíce Srbů a Albánců. Tvrdili, že bombardují vojenské cíle, přitom se jim ale podařilo zničit pravidelný rychlík na trase Skopje-Bělehrad, uprchlickou kolonu z Kosova, dětský uprchlický tábor v Černé Hoře, celé centrum Prištiny bylo srovnáno se zemí, celá Kosovská infrastruktura byla zlikvidována. Při bombardování Bělehradu byla zasažena bělehradská porodnice a nemocnice, televize a mimo jiné také čínská ambasáda, kde tehdy zemřeli tři čínští občané.

V této válce byly nasazeny zbraně zakázané Ženevskou konvencí, jako jsou kazetové a grafitové bomby a byly nasazeny také bomby s ochuzeným uranem, které způsobily vysoký nárůst lidí nyní trpících rakovinou. Tímto aktem se NATO dopustilo aktu agrese, ale nikdo nebyl potrestán.

Dne 29. dubna 1999 ve francouzském listu Le Monde vyšla Havlova slova z rozhovoru, která poskytl v roce 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters.

„Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: Nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: To, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…”