Kapičky pravdy 2 – hodnoty a lidská práva
Kapitola 2. – Úvahy o hodnotách a lidských právech
Jde o další pojmy těžce zneužívané dnešními nevlastenci (velmi korektní výraz) jako nikdy před tím. Vykřikují cosi o evropských hodnotách a přitom bojují za zničení Evropy ať už vědomě či z hlouposti. Chrlí fráze o lidských právech a přitom nelidskými protiprávními technologiemi moci a propagandy rozbíjejí společnost, převracejí hodnoty prověřené generacemi předků a tradiční významy pojmů vzhůru nohama. Úchylnost se stává normou a klasické hodnoty úchylností. Co dřív bylo trestné, díky jim je čestné a naopak. Lháři devastují životy pravdomluvných, kteří v lidských právech nespatřují jen výnosný kšeft a cestu k moci, ale základní životní jistotu a pilíř demokracie.
Co je vlastně nejvyšší hodnotou? Život! Náš a našich blízkých. Šťastný, plnohodnotný, tvůrčí, bezpečný, harmonický bez existenčních nejistot. Naplněný duchem Člověčenství plného radosti, souznění, pochopení, empatie, úcty, pokory, moudrosti a lásky k rodině, vlasti, národu i Zemi. Jde o komplexní hluboký rozměr lidství, o život ve společenství osobností plných světla ukazujících smysl a zákony života, tvořících nádherná povznášející díla, lidí moudrých, odpouštějících a spravedlivých. Mám nejasné tušení, že pavlačoví hulváti vyřvávající urážky prezidenta či premiéra státu, ani autoři soch čůrajících na českou republiku, ba ani „umělkyně“ vytahující z vagíny státní vlajku, že oni nositeli takových hodnot nejsou.
Společnost se opravdu rozděluje. Na ty, kteří vnímají život a jeho hodnoty v souladu s výše uvedenou definicí a rozhodli se stát na straně pravdy a dobra. A na ty, kteří produkují jen primitivní sprostotu, aroganci, lež, destrukci, chaos a nenávist k vlasti, tradiční rodině a odkazu našich předků, tedy na nešťastníky, jejichž duše jsou stále temnější a chtějí vědomě sloužit lži a zlu. Ti první se ty druhé snaží tolerovat, pochopit, argumentovat a vysvětlovat. Ti druzí ty prvé k smrti nenávidí, argumenty nahrazují vulgaritami a hulvátstvím. Kam zařadit osvícenou vlastenecky smýšlející část populace na straně jedné a žoldáky z politických neziskovek či Sorosovy pohůnky a jejich hlásnou troubu – protičeskou ČT na straně druhé, nechť posoudí každý sám.
Podle činů poznáte je! Premiér a prezident položili v noci ze 16. na 17.11.2018 v tichosti a bez kamer na Národní třídě květiny jako výraz úcty k odkazu studentů popravených německými okupanty v roce 1939, i těch, kteří se v roce 1989 postavili oddílům veřejné bezpečnosti. Jenže „demokraté řevu“ ony květiny ukradli a vyhodili a přitom hulákali „Hanba“! Hanba to jistě byla, ale čí? Jaká to prázdnota a nenávist musí jejich srdcím vládnout! Netuší, že v nadcházejícím čase již brzy každý sklidí, co zasil, že i sluhové temných sil na vlastní kůži zakusí, co dnes jiným činí. Účet, který jim život předloží, bude předlouhý.
Co s tím, jde vůbec něco dělat? Lidé, kteří spatřují smysl života jedině v tom mít se v životě dobře, nedělají nijak dobře životu. Nevěří, že podléhají zákonům života a snaží se život podrobit zákonům svým. Hodnoty, které člověk ctí, jsou pramenem jeho etiky, morálky a vůle konat dobro či zlo. Ty dobré jsou základní podmínkou pro existenci a smysluplný vývoj lidstva na Zemi, zatímco ty zlé jsou cestou k autodestrukci další z civilizací. Nenechme si proto sebrat hodnoty prověřené generacemi našich předků, neboť seberou-li nám je, ukradnou nám i naše svědomí a duši!
Toho, co máme, si často nevážíme, dokud o to nepřijdeme. Ať jako jednotlivci, anebo jako národ či stát. Platí to i o dobru, chcete-li o světlu a lásce. Stínů plné duše zazlívají světlu, že je světlejší, a obdivují tmu za to, že je černější, a vůbec si neuvědomují, že stíny bez světla existovat nemohou a že tma je jen nepřítomností světla. Nedojde-li to takovým bytostem včas, čeká je bolestná cesta poznání, kdy teprve v největší tmě se v jejich srdcích rozhoří největší touha po světle.
Služebníci temných sil neslyší naše varování, nevidí propast, ke které se blíží. Řvou, že jsme hluší a slepí. Řítí se do nejčernější tmy, protože jen tam prý najdou světlo! Tancují s ďáblem a již brzy budou žasnout, že peklem se jim odmění. Mají však právo svobodné volby a tedy i právo prožít hrůzy, které připravují jiným. Proto jim dopřejme, po čem touží, a ponechme je s nadšením odkráčet k propadlišti dějin. Sami však kráčejme v duchu našich hodnot cestou opačnou.
Udržujme si své nitro čisté, jejich řevu čelme šířením pravdy, moudrosti, míru a harmonie, jakož i ochranou tradičních křesťanských hodnot. Nenechme se zblbnout jejich licoměrným plácáním o lidských (tedy jen jejich) právech! Vyhýbejme se jim na náměstích, dokud nedozrají ke schopnosti naslouchat a nezaujatě přemýšlet o názorech jiných. A hlavně – jejich vlastizrádné mediální žumpě nevěnujme ani vteřinku pozornosti snad s výjimkou voleb. Proč? Usnadní nám totiž rozhodování, koho (ne)volit – v duchu známých postřehů podle sebe soudím tebe, vrána k vráně sedá, křivý křivého si hledá, zloděj křičí „chyťte zloděje“ apod. Volme pak toho, koho média a politické neziskovky nejvíc zatracují a do propadliště dějin posílejme všechny, které tak vášnivě vychvalují!
A také – nezapomínejme na vlastní zkušenost, vše, čeho jsme byli svědkem. Což takhle kauza lithium, není to ticho poněkud podezřelé?
K připomenutí pár slov o lithiu
Autorství článkuOldřich Lukáš |
|---|
Použité zdroje# Text: e-mail |
|---|
