Zpackaná akce s poutavým názvem „Vypouštění ježků zpátky do přírody” „neziskovkou” Lesy hl. m. Prahy
Za naši redakci jsem se 12. září zúčastnila akce „Vypouštění ježků zpátky do přírody” pořádané Lesy hl. m. Prahy a Záchrannou stanicí hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy, kterou Lesy hl. m. Prahy provozují. Snad dobrý úmysl pomoci ježkům se organizátorům však moc nepovedl a z akce se stala jako obvykle spíše estráda pro lidi.
Akce měla začít v 18:00, každopádně při mém příchodu v 17:50 již byl na místě s pořadateli i hlouček desítek uřvaných lidí. 6 ježků, kteří byli umístěni ve dvou bedýnkách, bylo obklíčeno dětmi, za nimiž stáli rodiče a ostatní dospělí. I přes to, že vedoucí Záchranné stanice hl. m. Prahy pan Václav Nejman několikrát pronesl, aby děti odstoupily o dva kroky vzad a byly potichu, aby ježky nestresovaly, po minutě uposlechnutí se vrátily zpět a ječely dál bez jakéhokoliv zájmu rodičů chovajících se takřka stejně. Mezi lidmi byli i rodiče s cca ročními dětmi, které z akce nemohly mít vůbec nic a které přímo pištěly. Při těchto projevech se jejich rodiče místo odchodu smáli a zůstávali dál.
Po uvítacích slovech pana Nejmana, která byla přes hlasitou debatu kolemstojících sotva slyšet, dostala slovo starostka městské části Praha – Slivenec, předsedkyně výboru pro životní prostředí, paní RNDr. Jana Plamínková, která vyzdvihovala jistě oprávněné zásluhy dané záchranné stanice a hovořila o tom, jak je důležité ochraňovat životní prostředí. Paní RNDr. Jana Plamínková se ale zřejmě nikdy nebyla projít například z Velké Ohrady směrem na Nové Butovice, kde by viděla, jak se o životní prostředí stará městská část Prahy 13. Hromady odpadků rozfoukaných podél cest, zachycených v křoví, ve větvích stromů atp. Však se přesvědčte sami.
Smetiště hl. m. Prahy – Stodůlky k 07.03.2017
|
Po proslovu, jenž si od lidí vysloužil potlesk, se slova ujala vedoucí ošetřovatelka Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy, paní Zuzana Pokorná, aby zúčastněné seznámila s informacemi o ježcích, o jejich druzích, o stravě, životě, hrozbách a následných zraněních a léčení v Záchranné stanici. Zmínila, že nejvíce zranění ježkům způsobují (překvapivě) lidé například na svých zahradách strunovými sekačkami, volně pobíhajícími psy, vypalováním hromad klacků a klestí, vyhazováním odpadků – plasty, lepenky, provázky, dráty mohou způsobit, že se do nich ježci zamotají a buď se udusí, nebo jim zarostou do těla, menší odpadky mohou spolknout a tak dále. Navíc jim často lidé dávají nevhodné potraviny, po kterých může dojít k zažívacím potížím – například ježkovi nikdy nesmíte dát kravské mléko. I přes to se ježci stále více stahují do měst a vesnic, protože, kdo jiný než opět lidé, jim ničí přirozené prostředí tvorbou jednodruhových porostů, rozšiřujícími se poli a ničením remízků a lesů.
Povídání o ježcích bylo zajímavé a pro laikskou veřejnost jistě důležité. Paní Pokorná ukázala i několik obrázků zraněných ježků včetně ježků živých, kteří měli být vypuštěni. Pak následovaly dotazy přítomných.
Celá tato akce trvala 45 minut, ve kterých byli ježci vystavováni značnému hluku (včetně zvýšeného hlasu samotné paní vedoucí) a blízkosti lidí, kterých se báli a tudíž jich většina byla zamotána ve svém ochranném klubíčku. Poté se přistoupilo k očekávanému vypouštění ježků. Vzhledem k tomu, že děti byly po celou dobu namačkány u beden s ježky a i nyní stály ježkům nejblíže, dále stojící „dospělí” neměli ani z této akce vůbec nic a dávali to mezi sebou pořádně hlasitě najevo. Z tohoto důvodu (absurdního davového šílenství neřešeného a tudíž podporovaného samotnými organizátory) se mi nepodařilo pořídit na místě žádnou ucházející fotografii.
Nevhodně zvolené místo pro vypuštění ježků |
I přesto, že ve facebookové události bylo uvedeno místo vypouštění divočina Prokopského údolí, ježci byli vypuštěni na jeho nejzazším okraji v místě, které z jedné strany ohraničovala silnice a z druhé celkem rušná cesta s chodci a cyklisty. Po mém dotazu, zda to je zrovna nejlepší místo k vypuštění, mi bylo panem Nejmanem řečeno, že odtud je to kousek do zahrádkářských kolonií a že ježci tam půjdou pěší cestou, kde jim nic nehrozí. Ježci asi totiž ví, kudy mají jít, i když tu nikdy nebyli. Je také zvláštní, že byli vypuštěni blízko zahrádkářských kolonií, když právě v těch zahradách lidí, o kterých byla řeč, jim hrozí nejvíce nebezpečí.
Dále jsem panu Nejmanovi a jeho další kolegyni položila otázku, zda by pro ježky nebylo lepší, kdyby je vypustili hned na začátku akce a až poté vedli 45 minutové proslovy s přednáškou, aby ježci nemuseli snášet ten hluk a stres. Nejprve mi bylo odpovězeno, že by pak na proslovy nikdo nezůstal, a následně, že je to jejich první akce, že se kolegyně hodně rozpovídala a že to příště již zkrátí. No jo, jenže první akce? A co tedy potom bylo, prosím, např. „Vypouštění zachráněných netopýrů ve Stromovce”? Na obrázku události je pan Nejman a organizátory akce jsou opět Lesy hl. m. Prahy a Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Čili lež jako věž použitá v zoufalém zahnání argumenty do kouta? No nic. Každopádně pokud by postup akce otočili, alespoň by členové Lesů hl. m. Prahy viděli, jak moc lidem záleží na ochraně ježků a informacích o nich, nebo zda jim záleží jen na atrakci pro děti (vidět ježky a jít domů). Akce vypuštění ježků skončila a lidé se tedy pomalu začali rozcházet.
„Přijďte nám pomoci vrátit ježky zpátky do přírody! V Prokopském údolí vypustíme skupinku dorostlých ježků východních, kteří se do naší Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy dostali začátkem letošního léta. Ani jeden z nich neměl svůj životní start právě jednoduchý – přišli o rodiče, sotva se narodili, a nebýt lidské pomoci, byl by jejich příběh velice krátký. Osiřelých ježčích mláďat se ale ujali ošetřovatelé ve stanici a pečovali o ně, dokud z bezprizorních ježčátek nevyrostli pořádní velcí ježci schopní postarat se o sebe sami. Přijďte je vyprovodit na cestu do divočiny a dozvědět se víc o jejich osudech. Ježky bude vypouštět naše odbornice Zuzka Pokorná, vedoucí ošetřovatelka záchranné stanice, která ví o ježcích snad úplně všechno a ráda zodpoví i vaše dotazy,” píše se ve facebookové události. Akorát že ježci byli vypuštěni na okraji Prokopského údolí a nikoli v něm, nebyli vyprovozeni na cestu do divočiny a Zuzka Pokorná se nechovala jako odbornice. |
Vhodnější místo pro vypuštění ježkůPouze pár minut cesty se nachází mnohem vhodnější místo pro vypuštění ježků, kde v bezprostřední blízkosti není silnice, zahrádkářská kolonie ani odpadky. Pohybuje se zde také mnohem méně lidí. |
Osobně si myslím, že činnost Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy je více než potřebná a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že (i přes tristní komunikaci s lidmi a „odbornost” Zuzky) když naleznete zraněné zvíře a zavoláte na jejich linku, bez váhání přijedou a zvířeti pomohou. Respektive to je takové to, co je navenek vidět. Co se tristní komunikace týče, mám tím na mysli, že například pokud jako dobrovolník nabídnete záchranné stanici pomoc, dá vám obrovské úsilí dobrat se nějaké rozumné reakce a když už dorazíte s například krmením a/nebo vybavením pro zvířata na místo, dočkáte se jen v podstatě slov typu „děkujeme, tady to položte a vypadněte, nemáme čas”, což jsem si osobně zažila před cca rokem. Ačkoli tedy se všude možně můžeme z různých neziskovek setkávat s žádostmi až prosbami o pomoc, tak pokud jsem tuto opakovaně proaktivně nabízela, byla v podstatě odmítána, přičemž nebudu spekulovat nad možnými skutečnými důvody, které mi jdou na mysl, protože víme, jak dnes fungují a o co chodivá různým neziskovkám, že ano… Zde uvádím ODKAZ na jejich stránky a pohotovostní linku.
Co mě ještě k věci zaujalo, jsou 2 vyšlé články o této akci, které jaksi nekorespondovaly se skutečností. 1. „Zástupci města vypouštěli ježky zpět do volné přírody” – Piráta Tomáše Murňáka, místopředsedu výboru pro životní prostředí, jsem zřejmě přehlédla, na akci vůbec nebyl, pokud tedy neodešel před mým příchodem (před začátkem akce), nebo nepřišel až po mém odchodu (po vypuštění ježků). V článku je, mimo jiné, uvedeno: „Právě Prokopské údolí, které představuje se svými svahy i lesy jistou oázu přírody v srdci velkoměsta, se ukázalo být vhodnou lokalitou.” Skutečnost byla však taková, že ježci byli vypuštěni u zahrádkářské kolonie, žádné svahy a lesy Prokopského údolí se tedy nekonaly! No a 2. „Zachráněná mláďata ježků našla nový domov v Prokopském údolí”, ve kterém pan Nejman uvádí „…mláďata se k nám dostala na začátku srpna,” což dle textu ve facebookové události (viz. výše) se píše o ježcích, kteří se do stanice dostali začátkem léta – v červnu! O místě vypuštění v Prokopském údolí jsem se již vyjadřovala.
Komentář šéfredaktoraZdá se, že si tyto rádoby zelené neziskovky ochranu přírody a starost o zvířata vykládají zcela po svém naprosto nehledě na fyziologii, způsob života a potřeby zvířat, v tomto případě ježků. Zprvu dovolím si podotknout své znepokojení nad upřednostňováním vlastních zájmů. Neziskovka nejen, že se na akci nijak nepřipravila, ale také zcela selhala v tom základním, což je komunikace s lidmi. Přeci nemohu na jednu stranu pomoci zvířatům v přežití, abych je následně vystavil značnému stresu a vypustil do odpadky kontaminovaného prostředí s nebezpečím dostat ježky do potenciálních smrtelných pastí, o kterých samotní pracovníci přednáší, nebo ano? No pokud Lesy ČR a související organizace jsou schopny doslova (z)ničit lesy v ČR např. právě pěstováním často stejnověkých monokultur (ano, mám na mysli smrkové porosty napadené kůrovcem), pak jen těžko od nich můžeme očekávat alespoň základní obecné racionální myšlení. Gratuluji drahé neziskovky a starostko, zachránili nebo jste se podíleli na záchraně zvířátek, abyste je ještě před vypuštěním vystresovali a následně nechali odejít vstříc jistě velice příznivému osudu, jenž s jistotou vyústí v jejich dlouhý, pestrý a tudíž kvalitní život. Alespoň že ty děti s rodiči inteligenčního kvocientu poněkud mdlého jsou vám vděční. Můžete si s Vodrážkou a jeho partou podat ruce. Ve svém závěru přiložím fotografie v oblasti pravděpodobně nejvhodnějšímo místa pro vypuštění ježků, jenž se paradoxně nachází jen kousek od zmíněné Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Martin Mojmír |
Jak píši v nadpisu, akci „Vypouštění ježků zpátky do přírody” osobně považuji za těžce zpackanou a silně kontraproduktivní, pokud tedy jejím účelem nemělo být ve skutečnosti spíše zviditelnění konkrétních jednotlivců a skupin, resp. snaha o jistý konvenčně-politický prospěch. Spíše než přispívat takovým neziskovkám, které se mi jeví, jakože chtějí pouze naše peníze a nikoli pomocnou ruku k dílu, budu přispívat a také již nějakou dobu přispívám skutečným zájemcům o pomoc zvířatům, kterými jsou, mimo jiné, Farma Štěstí vedená skutečnými zájemci o záchranu, ochranu a péči o zvířata a ne zejména dle mého názoru vyčůránky a pokrytci. Lidé z Farmy Štěstí zvířata a jejich sekrety navíc ani nejedí a tedy mezi nimi nedělají rozdíly. Zajímalo by mě, kolik lidí z Lesy hl. m. Prahy, Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy a od Pirátů může říct totéž.
Autorství článkuMartina Kotěcí, Martin Mojmír |
---|
Tento článek je staršího data, nejen z důvodu ochrany před přílišným internetovým spamem byla zdejší diskuse k němu již uzavřena. To Vám však nebrání v zahájení diskuze nové, popř. v navázání na místní komentáře prostřednictvím našeho fóra ZDE, kde se Vám též můžeme věnovat.
Dobrý den, díky za zajímavý článek, resp. reportáž, nicméně bych Vám doporučoval před sepsáním článku a komentováním aktivit organizace zjistit si bližší a vlastně základní informace.
Předně Lesy hl. m. Prahy, které provozují Záchranou stanici v Jinonicích nejsou neziskovou organizací, takže Vaše
neprofesionální zevšeobecňující kritiky tzv, neziskovek jsou naprosto mimo. V případě Lesů hl. m. Prahy se jedná o příspěvkovou organizaci hlavního města Prahy. Nemají tedy zároveň nic společného ani s Lesy ČR, se kterými je v komentáři šéfredaktora dále mylně spojujete.
Pokud je Vaším účelem kritizovat konstruktivně a ne pouze napadat, můžete Vaše návrhy na zlepšení zaslat jako podnět dané Záchranné stanici a jejím pracovníkům. Jistě Váš odborný pohled přivítají.
Díky za pochopení.
S pozdravem, Petr Holý.
Hezký den,
nehodláme a nebudeme slovíčkařit nad termíny, nýbrž předně se věnovat hlavnímu tématu, které zejména je důležité. A co se týče Vašeho návrhu kontaktovat ZS, toto není nutné, neboť již nyní se tento článek poměrně dobře indexuje v internetových vyhledávačích, tedy je otázkou času, kdy jej pracovníci sami naleznou, anebo na něj budou někým upozorněni. Jak se autorka článku v článku zmínila, s přímou komunikací s touto konkrétní ZS má své osobní zkušenosti, z čehož lze poněkud dobře vyvodit, do jaké míry je z naší strany kontaktování ZS asi relevantní. Mimochodem nikde jak autorka, tak ani já nepíšeme, že jsme odborníci. Pouze upozorňujeme na problém, dle našeho názoru mimo jiné pokrytectví, přičemž navrhujeme lepší (nikoli nejlepší) řešení.
Děkujeme Vám každopádně za názor.
Takže zase klasickej šťoura co místo principu řeší kraviny okolo? Čili serem na ňáký ježky, blbý děti a jejich rodiče, ale budeme řešit názvy organizací a ztrátu času při komunikaci s nima? Woe tu změnu musejí lidi začít sami u sebe a ne ji nikdo někomu vnucovat. Pokud nemám bejt kritizovanej tak nesím dělat 3,14čiviny a z občanů blbce. 😀